U dřev kde kapky v horizontu bez ostření přijímají slunce,

dál pouští duhu a kroky lidí,

nesměle avšak pevně tvoří spektrum svět(l)a,

k vytvoření rýmu stačí jedna věta,

to však není nutné.

Nic není jak ráno, kdy kapky setřeš rukou,

a přijmeš všechno světlo, které bylo zlomeno vodou.

pak žiješ a jdeš, dýcháš chvění,

můžeš si říct, že něco už není.

 ( a zase nenutný rým po rtu)

Ale lítostí příští krok nezkrášlíš.

Proto jdi a nelituj.